PROGRAM NASTEVŘENO 2025 / CZ

STŘEDA 14. 5. 2025 / ZAHÁJENÍ

KOSTKA CUKRU | komunitní úklid
středa 16:00 – 18:00 / Park před bývalou Centrální výrobnou jídel k.p. Škoda, Korandova 17 /

Jedno zapomenuté místo. Pár rukou, co se nebojí špíny. Festival akčního umění začíná v areálu, který brzy zmizí – před chátrající vývařovnou v parku. Letošní ročník festivalu je věnován opomíjeným a zapomenutým lokalitám kolem nás, a to prostřednictvím společného gesta transformace. Kostka cukru, sladká nebo drsná, je první ochutnávkou. Zveme všechny, kteří se chtějí podílet na setkání umění, péče a proměny veřejného prostoru. Po akci nás čeká hostina. Přijďte začít festival společně a ukažte, že veřejný prostor patří i vám!

Zahájení festivalu a sousedská hostina
středa 18:00 / Most Ivana Magora Jirouse – před Moving Station /

Oficiální otevření festivalu proběhne na mostě před Moving Station – místě, které spojuje čtvrť, lidi i příběhy. Čeká nás performativní hostina s neobvyklými chutěmi a kuchyněmi. Přijďte ochutnat, potkat sousedy, které možná ještě neznáte, a seznámit se s festivalovými hosty u jednoho stolu.

Divadlo Na Peróne: SMUTNÁ ZPRÁVA ZO SMUTNEJ KRAJINY + diskuze
středa 19:00 / Velký sál Moving Station /

Uvádíme v rámci oslav 10. výročí projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015.

Za sedmero horami, za sedmero doly a sedmero hraničními přechody, v krajině, kde sa slzy sypou a smutek se leje, kde sotva květy rozpučí se, rovnou odkvétají, v kraji tom, kde už téměř nikdo nezůstal, stojí jeden malý, ošumělý a sotva funkční hotýlek, ve kterém matka s dcerou a jedním zaměstnancem vykonávají poctivé hoteliérské řemeslo. Jaké následky může mít, když se po mnohých letech rozhodneme vrátiť? A kdoví, jestli má vůbec smysl odejít, zda je tráva někde skutečně zelenější, anebo ještě sušší a spálenější než tady. Smutná správa zo smutnej krajiny je hyberbolickou odpovědí nejen na tuto otázku, ale i úvahou nad tím, jaké jsou motivace k odchodu. Ten totiž nemusí být jen fyzický. Nejasná komunikace dokáže vést k fatálním závěrům.

Hra inspirovaná Camusem, který sa zase inspiroval novinovou zprávou a svými cestami napříč Evropou. Inscenace o hledání, naději, smyslu a neexistujícím bohu. Tak trochu Beckett, tak trochu Burton či Kafka, no rozhodně život sám ve svojí největší existenciální krizi a bahně, do kterého sa propadáme. Možná se v půvabně nehezkém ubytuje i sám Godot. Anebo radši ani nepřijde? Počkejme. Uvidíme. Mějme naději.

Text: Jana Wernerová, Tereza Trusinová

Koncept: Jana Wernerová, Peter Kočiš
Režie: Jana Wernerová

Dramaturgie: Mário Drgoňa
Scénografie, kostýmy: Daša Krištofovičová
Hudba: Miro Tóth
Světlo: Martin Sovič
Zvuk: Palko Matia
Produkce: Peter Kočiš, Jana Wernerová
Hrají: Jana Wernerová, Anna Suráková, Alexandra Sokolová, Michaela Domovcová, Jakub Muranský, Peter Kočiš

Po představení proběhne diskuze v malém sále Moving Station.

ČTVRTEK 15. 5. 2025

Sviatlana Silich a Yanina Arlova: Ghost Charging | divadlo / performance
čtvrtek 17:30 / Husovo náměstí /

Představení Ghost Charging zkoumá nabíjení jako výměnu energie mezi přírodními a člověkem vytvořenými systémy. Umělkyně využívají biologicky rozložitelné materiály, jako jsou vaječné skořápky a řasy, a propojují umění s vědou. Skrze biokompozitní „nabíječky“, tzv. „antichargery“, vracejí energii zpět zemi. Akce využívá interaktivní dotykové aktivity, jako masírování obrazovek, které zdůrazňují fyzický kontakt s technologiemi. Projekt propojuje ekologickou odpovědnost, hmatové zážitky a udržitelnou scénografii, inspiruje k novému vztahu k přírodě i technologii.

Yanina Arlova a Sviatlana Silich jsou performerky, scénografky a výtvarné umělkyně. Spolupracují na projektech zkoumajících nové formy, biomateriály a vztahy mezi lidmi, přírodou a technologiemi. Společně vytvořily performance Jsme, Chobotnice pro divadlo Alfréd ve Dvoře. Sviatlana Silich je zároveň spoluzakladatelkou kolektivu PYL – divadelního seskupení, které vychází z kritiky antropocentrického vnímání světa a projevuje se velmi výrazným vizuálním jazykem založeném na principech DIY.

Čtvrtník – Opletalová – Vavřínová – Žůrek: ZLATÝ OSEL / divadlo
čtvrtek 19:00 / Velký sál Moving Station /

Zlatý osel je loutková inscenace pro dospělé, která přináší humor, nadsázku a silné emoce v kulisách starověkého Říma. Režisér Jan Žůrek, inspirovaný vlastními zkušenostmi z politiky, rozehrává příběh plný lásky, nenávisti, kouzel i nečekaných zvratů.

Autorský tým propojuje staré loutky s moderními tématy a nabízí originální hudbu Elisy Sofie Opletalové v živém podání. Zlatý osel spojuje tradici s aktuálními společenskými otázkami a osloví diváky hledající inovativní umělecké zážitky.

Hrají: Jan Čtvrtník, Elisa Sofie Opletalová a Johana Vavřínová
Hudba: Elisa Sofie Opletalová
Scénář a režie: Jan Žůrek

t.r.a.n.s.i.t.s.c.a.p.e.: MUTANTE / divadlo / performance
čtvrtek 20:30 / Park před bývalou Centrální výrobnou jídel k.p. Škoda, Korandova 17 /

Mutante je taneční performance inspirována vietnamskou městskou specialitou, kdy ženy při jízdě na motorce úplně zakrývají své tělo i obličej, aby se chránily před sluncem a smogem. Se soumrakem se odkrývají a odhalují energická a mocná těla. t.r.a.n.s.i.t.s.c.a.p.e. tuto transformaci uchopili prostřednictvím choreografie zahalení, která otevírá dialog o “mutaci” ženské identity. Mutante je oslavou emancipace a postavení žen v městském prostoru.

Duo t.r.a.n.s.i.t.s.c.a.p.e, které v roce 2003 v Hongkongu založili Emmanuelle Vincent a Pierre Larauza, propojuje tanec s výtvarným uměním a vytváří choreografie v hybridních formách, kde klíčovou roli hraje scénografie. Od svého usazení v Bruselu v roce 2004 cestují po světě – z Evropy do Asie i Afriky – a vystupují na mezinárodních festivalech, v galeriích, muzeích i veřejném prostoru. Jejich multidisciplinární přístup rozostřuje hranice mezi uměleckými žánry a zpochybňuje tradiční pojetí diváctví – jejich projekty byly uvedeny ve více než 25 zemích na pěti kontinentech.

PÁTEK 16. 5. 2025

Lucie Páchová: TĚLO V ČEKÁNÍ / zvuková instalace
pátek 14:00 – 18:00 / Autobusové nádraží – hala /

Vibrační zvuková binaurální instalace pro jednoho čekající návštěvníka.

Intenzivní, imerzivní relaxační masáž se zvuky a vibracemi vytvářenými hlasem a nízkými sinusovými vlnami pro návštěvníky, co čekají na autobus, nikam nespěchají a nebojí se usednout do křesla, jež nabízí alternativu nudným lavičkám. Vnímání jemných vibrací rezonujícího křesla, jež prostupují celým tělem, se propojuje s vnímáním zvukových impulsů ve sluchátkách. Multikanálový zvuk vyvolává specifický audio-korporální zážitek.

Lucie Páchová se věnuje zvukovému umění, soudobé kompozici, experimentální hudbě a improvizaci. Její práce zahrnuje multimediální projekty, zvukové instalace, performance, sound-art kompozice. Píše pro různé hudební skupiny, skládá komorní a orchestrální hudbu, kromě toho se aktivně zapojuje do vzdělávacích a organizačních iniciativ a vede workshopy o hlasu, improvizaci nebo field recording. Vystudovala multimediální kompozici na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde dokončila doktorské studium zaměřené na teorii volné improvizace. Jejím dlouhodobě nejvýraznějším souborem je kapela Talaqpo prezentující hudbu inspirovanou především cestami a po východní Africe.

ZÁKOUTÍ JIŽNÍHO PŘEDMĚSTÍ / komentovaná procházka
pátek 14:00 / Sraz před Moving Station /

Kam až sahá festival? A co všechno se odehrává mimo hlavní scénu? Vydejte se s kurátorkou na procházku zákoutími Jižního předměstí – podél dlouhé zdi Škodovky a dál, k místům, kde se umění potkává s každodenností. Čekají nás zastávky na známých i opuštěných adresách, náhled do dramaturgických záměrů i pár příběhů zpoza rohu.

Bassam Abou Diab: DABKE FUSION / workshop
pátek 15:00 – 18:00 / Park Emila Škody u Aut.nádraží /

Dabke Fusion je workshop současného tance inspirovaný živelným lidovým tancem oblasti Levantu, konkrétně libanonským dabke z pláně Bekaa. Tento tanec, známý jako arabský „dupák“, spojuje skákání, poskakování a třesení, čímž zkoumá témata tíhy a lehkosti v pohybu a klade důraz na sílu, jemnost, úhly a křivky. Workshop nabídne hravou a energickou atmosféru, která účastníkům umožní prozkoumat tyto pohybové kvality v interaktivním prostředí.

Bassam Abou Diab zahájil svou profesionální dráhu jako herec a tanečník tradičního libanonského tance. Vystudoval divadelní vědu a herectví, od kterého plynule přešel k současnému tanci. Dlouhodobě působil v taneční skupině Maqamat Dance Company. Svůj sólový tvůrčí výzkum zaměřil na arabské náboženské rituály v tělesném divadle, což položilo základy pro jeho choreografické kusy The Siege/L’Assedio v Itálii a Home v New Yorku. Mezinárodní uznání si posléze vysloužil představeními: Under the Flesh, Of What I Remember, Eternal a Pina my Love. V roce 2021 založil Beirut Physical Lab, zaměřený na podporu začínajících umělců v současném tanci.

UHO: OTEVÍRACÍ DOBA / performance
pátek 18:00 / Autobusové nádraží /

Dáš si UHO nebo kaviár? Stejně máme zavřeno. A chci si dát cigáro. Interaktivní site-specific performance a instalace vytvořená pro uzavřený nádražní bufet.

UHO, uskupení HO HO. Nebo taky ústřední hnědá omáčka. A nebo univerzální. Jak se to vezme. Multižánrový soubor vznikl na pražské DAMU jako nový mladý kolektiv umělyň – Saša Reljićová, Julie Marečková, Kateřina Urbánková – hledajících prostor pro sebevyjádření skrze uměleckou praxi – tanec, pohybové divadlo a performance.

Eliška Brtnická: THIN SKIN
pátek 19:00 / Velký sál Moving Station /

V představení Thin Skin hledá autorka originální podoby visuté hrazdy. Takové, které otevírají nové možnosti pohybu lidského těla, čímž spolu tvoří unikátní atmosféru a přináší hlubší sdělení. V díle Thin Skin vytváří Eliška Brtnická kinetické instalace „levitujících“ tenkých tyčí a lidských těl. Tělo a materiál – dva prvky v jednom prostoru, jejichž existence závisí na sobě navzájem. Dvě performerky v představení důkladně prověřují své těžiště i těžiště tyčí. Vše je krutou otázkou času. Pohyblivé sochy mizí tak rychle, jak se objevily. Tělo se otiskne v hmotě, obraz v mysli, čas se ohýbá. Thin Skin je křehkost, zranitelnost, nestabilita.

Ve spolupráci s Centrem současného umění DOX a v jeho působivých prostorách vznikla hypnotizující inscenace na rozhraní pohybové instalace a současného cirkusu.

hrají: Eliška Brtnická a Alžběta Tichá tvorba a účinkují: Alžběta Tichá, Filip Zahradnický / Lukas Bliss, Eliška Brtnická
sound design: Stanislav Abrahám, Roman Džačár
lighting design: Martin Špetlík
světelný technik: Prokop Vondruška
kostýmy: Tereza Kopecká
materiály: Prokop Vondruška
video: Kryštof Čížek
producent: Cirkus Mlejn, z.s.
koprodukce: DOX finanční podpora: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury České republiky

ЭG: BETONBALLETT / performance
pátek 20:30 / Hala Moving Station /

Beton Ballet je inspirován známým dílem Oskara Schlemmera Triadický balet, ve kterém se snoubí vynalézavá syntetická tvorba a forma, jež postupně ztrácí svůj význam a bolest. Možná šlo o vizualizaci snů o bezpečném a krásném světě, ve kterém jsme i my měli to štěstí alespoň na chvíli žít. Skupina ЭG se ovšem ve své performanci zaměřuje na odpor – na neživou, bezduchou substanci, kterou dnes mnoho z nás vnímá v každodennosti. Rozhodli se proto postavit kostým z betonu, což nepochybně ovlivní povahu samotné akce. Výsledkem bude socha inspirovaná Schlemmerovými díly, která vznikne přímo před očima diváků. Jak malta ztvrdne, socha zcela imobilizuje performera. Nejdůležitější a nejoptimističtější částí celé akce bude její zničení.

Exorcist Gesamtkunstwerk (ЭG) je multimediální performativní skupina založená v roce 2011 v Bělorusku, která dnes působí v Černé Hoře. ЭG konceptuálně pracují s myšlenkou post-sochařství a kladou si otázku: Jak vdechnout performativní počátek této tradiční umělecké formě? Jejím mottem je: „Sochař jako performer; performer jako socha.“ Jejich výjimečné, hlasité a někdy až syrové performance čerpají z existenciálních zkušeností a kulturních konceptů. Od roku 2011 ЭG vytvořili přibližně 50 performancí v Černé Hoře, Německu, Ukrajině, Lotyšsku, Polsku, České republice a Bělorusku. Kromě toho organizovali řadu kolektivních performativních událostí, například Mezinárodní festival post-sochařství v Muzeu Zaira Azgura.

DJ Martin Meise & DJ Spleen
pátek 21:30 / Velký sál Moving Station /

Festivalová party s temnou a vibrující atmosférou.
DJ set zaměřený na techno hudbu, který uzavře páteční program festivalu. Z temnoty ke světlu.

SOBOTA 17. 5. 2025

Iza Štrumbelj Oblak: WHEN I GROW UP, I WANT TO BE AN ARTIST / interaktivní performance
sobota 13:00 – 17:00 / Park před bývalou Centrální výrobnou jídel k.p. Škoda, Korandova 17 /

Proměňme jídelnu, park a jejich bezprostřední okolí v místo, kde tvrdost dospělosti nemá místo a dětská neortodoxnost je hodnotou sama o sobě. Vytvořme bezstarostnou zónu, kde každý může mít zábavu a ignorovat názory ostatních lidí plné přehnaných obav a zodpovědností. Hlavní metodou bude hra, společný jmenovatel našeho dětství, prostředek pro učení, socializaci a objevování. Akce When I Grow up, I want to be an Artist se skládá z několika participativních akcí v podobě společných her a výzev, které jsou zakotvené v naší společné minulosti.

Asli Hatipoglu: MASSAGE PARLOUR / performance a wellness
sobota 14:00 a 15:00 a 18:00 / – kapacita omezena, místo si rezervujte zde odkaz / Škola v Nerudově ulici / Malý sál Moving Station /

Speciální masážní salon, ve kterém jsou návštěvníci pozváni vyzkoušet si přijímat a poskytovat masáž – ovšem ne lidem, ale kvasinkám a bakteriím – v rámci společné přípravy fermentovaného nápoje. Celý zážitek je veden fiktivní instruktorkou v netradičně pojatém prostoru, kde se s nadsázkou zpochybňují zaběhlé představy o hygieně a osobních hranicích. Hostům se podávají nápoje vzniklé společným kvašením, které vyvolávají otázky o tom, zda mají v době kapitalismu ještě šanci přežít tradiční potravinářské praktiky, jež vyžadují přímý tělesný kontakt – ať už rukama, nebo nohama.

Asli Hatipoğlu (TH/TU) je multimediální umělkyně, jejíž praxe se soustředí na mezioborové společenské projekty: participativní večeře a instalace kurátorované na pozadí dějin kulinářství a zemědělské politiky. Poukazuje na proměnu našeho vztahu k jídlu. Od mikroskopických bakterií k ochočeným bourcům morušovým, práce Hatipoğlu kriticky reflektuje náš vztah k životnímu prostředí a nám samotným. V performativních akcích zkoumá řetězce výrobců a dodavatelů, aby poukázala na způsoby, kterými lidstvo ovlivňuje jiné organismy.

Bea Kovács: DRY SPELLS / interaktivní performance
sobota 15:00 a 16:00 / kapacita omezena, místo si rezervujte zde odkaz / Park před bývalou Centrální výrobnou jídel k.p. Škoda, Korandova 17

Alkohol je skoro jako základní kámen naší společnosti — patří k nejběžnějším rituálům oslav, smutku i sbližování a zároveň představuje nejpřijatelnější způsob, jak si změnit vědomí. Lihoviny, které konzumujeme, hluboce ovlivňují tělo i mysl. A zatímco stav opilosti bývá drsný, teprve abstinenční fáze často otevírá dveře skutečnému peklu. Každý připíjí na pijáka, ale málokdo ví, co si počít s alkoholikem. Lidé se zlobí, když odmítnete drink, ale zmizí, jakmile se vás závislost skutečně zmocní. Neexistuje člověk, který by neměl nějaký vztah k alkoholu — i kdyby byl definován právě jeho nepřítomností.

V přepracování japonského čajového obřadu nabízí autorka pozvání na chladné a ponuré okraje Jižního Předměstí, do lehce odvrácené strany Plzně. Společně zde projdeme minulými, přítomnými i budoucími stavy vědomí poznamenanými alkoholem. Zatímco čajový obřad očišťuje a doplňuje, alkohol bývá spíše spojen se stopami a rozkladem. Skrze pečlivě vytvořený soubor instrukcí, které se prolínají s nápojovým lístkem baru, si účastníci zvolí vlastní cestu skrze Jižní Předměstí. Naše putování budou provázet chvíle ticha a sdíleného zamyšlení, během nichž ochutnáme dva čaje z Transylvánie, z nichž každý nese specifické léčivé účinky. Stejně jako při čajovém rituálu se zde hosté i hostitelka propojí v pečlivě strukturované, a přesto organické výměně pozornosti, péče a respektu.

Tato událost nemá žádné morální poselství. Jen pozorování. Budeme zkoumat naši naprosto pochopitelnou lidskou potřebu zaplnit ústa a mysl omamnými látkami — jen abychom na chvíli unikli tomu jedinému, co nás neustále dohání: realitě.

Bea Kovács

Emel-Elizabeth Tuulik: THE RECIPE OF BELONGING / performance
sobota 17:00 / Park před bývalou Centrální výrobnou jídel k.p. Škoda, Korandova 17 /

The Recipe of Belonging, je akce, která zkoumá překvapivé kulinářské průsečíky české a vietnamské kuchyně. Skrze identické a společně užívané suroviny propojuje odlišné kultury a otevírá prostor pro úvahu o jídle jako nositeli identity, paměti a sounáležitosti.

Emel-Elizabeth Tuulik je performerka a spisovatelka působící v několika městech Evropy. Její tvorba se zaměřuje na ženskou naraci a mytologii. V rámci svých performancí oživuje přibližně 20 alter eg, od postav z antické mytologie po kulturu TikToku, čímž skrývá svou vlastní identitu.

Bassam Abou Diab: UNDER THE FLESH / divadlo / performance
sobota 19:00 / Velký sál Moving Station /

Jak reaguje tělo na hrozbu smrti? Jaké si vytvoří nástroje k přežití? Under the Flesh je současná taneční performance, která zkoumá tělo ve válečném kontextu – jeho instinkty, paměť i schopnost přežít.

Angela Nwagbo: CONFLUENCE / divadlo/performance
sobota 20:15 / Velký sál Moving Station /

Česko-nigerijská performerka Angela Nwagbo předkládá ve své performance Confluence osobní výpověď o kulturní, jazykové a sociální identitě. V dialogu se senegalským perkusistou Siakou Toure autorka otevírá témata etnické identity a interkulturalismu a vypráví příběh o hledání kulturní, jazykové a sociální sounáležitosti. Dílo osciluje mezi žánry fyzického divadla, tance, dokumentu a antropologického divadla a odráží cestu sebepoznání Češky smíšeného původu. Pomocí uměleckých prostředků, jako jsou hudba a móda, které spojují africký a slovanský folklór, nebo jedinečný fyzický jazyk, který kombinuje západní a africký tanec, přibližuje představení Confluence pro mnohé stále utopickou představu o harmonii mezi africkými a evropskými kulturami.

Angela Nwagbo je multidisciplinární performerka česko-nigerijského původu.
Siaka Toure je polyvalentní perkusionista a hráč na koru ze Senegalu.

Filip Jakš: ZVUK ARCHITEKTURY / zvuková performance
sobota 21:00 / Sraz před Moving Station /

Jaká je naše představa ruchu, který zde panoval? Živým smyčkováním a hraním na to, co z budovy zbylo, můžeme rozvířit naší představu a dát řeči místa nový význam. Filip Jakš nazvučí a rozezní přímo prostory bývalé jídelny a zahraje kompozici, v níž budou sloupy, stěny a kovové prvky samy hudebním nástrojem. Ve svých akcích autor zkoumá akustické možnosti industriálních prostor a míst, která mají potenciál zaznít, vlastníma rukama prozkoumává pojem site-specific. Místo se totiž stává místem, když mu přiřkneme nějaký význam, vzpomínku, obsah. Proto ho lákají zapomenuté budovy – tam už účel zmizel, prostor ztichl a ztratil svou řeč. Zcela specifické významy se mohou znovu vynořit, pokud se v opuštěném prostoru ocitneme vystaveni zvukům budícím naši představivost.

Filip Jakš je kurátor výstav, teoretik současného umění (absolvoval PhD na AVU v Praze), hudebník a zvukový umělec. Jeho tématy jsou neviditelnost umění, hledání hranic mezi konceptuálním uměním a konkrétní poezií a hledání zvuku umění. Ve své praxi přetváří různorodá místa v dechové, rytmické, či strunné nástroje. Často je inspirací sám prostor, v němž se koncert odehrává, či jevy a zvuky v jeho okolí.

NEDĚLĚ 18. 5. 2025

Terén: NÁVŠTĚVA / divadlo / performance
neděle 11:00 a 15:00 / Malý sál Moving Station /

Trochu divná hostitelka bydlí v prostoru se zvířaty, houbami a snovými bytostmi. Vaří barvy z květin, bylin, ovoce nebo koření a ráda maluje. U toho buď mlčí nebo si něco drmolí. Bude ráda, když k ní přijdete na návštěvu podívat se na obrazy, posedět, zažít zázrak ze společného setkání. Kdo chce, může malovat a napít se šťávy.

Divadelní inscenace pro děti, jejich rodiče a všechny, kdo rádi chodí na návštěvu. Návštěva je pokusem ukázat věci zblízka. Zblízka se přiblížit okamžiku, kdy vzniká barva, cítit, jak se vpíjí do papíru, vidět, jak se drží štětec, jak klouže po ploše či jak se vzpírá. Jde o pohled na věci obyčejné a prosté, které však při přiblížení mluví jazykem zázraku. Inscenace vzniká jako rozhovor mezi malířkou a ilustrátorkou Veronikou Vlkovou a loutkářem a scénografem Robertem Smolíkem. Rozhovor na pomezí výstavy a divadla.

Výtvarník Robert Smolík, se věnuje především tvorbě loutek, ilustraci & scénografii. Podílel se např. na loutkách pro film Kuky se vrací a za film Čertí brko byl nominován na Českého lva v kategorii filmová scénografie. Spolupracuje s řadou divadel jako Alfred ve dvoře / Motus a souborů, např. Buchty a loutky nebo divadelní skupinou Handa Gote Researchand Development. Momentálně působí jako odborný asistent na DAMU na Katedře alternativního a loutkového divadla.

Umělkyně Veronika Vlková se věnuje především ilustraci knih pro děti, které tvoří ve spolupráci s výtvarníkem Janem Šrámkem. Mezi jejich poslední knihy patří oceňované To je metro čéče nebo Apolenka z modrotisku, za kterou dvojice získala cenu ilustátor roku v Czech Grand Design, 2020. Působí v ateliéru Malba 3 na Fakultě výtvarných umění v Brně.