VÝSTAVY

Doprovodná skupinová výstava instalací 5 umělců na festivalu Nastevřeno probíhá v přilehlých prostorách budovy Moving Station. Umělci na ní představují rozmanitou tvorbu, na první pohled velmi rozličnou, avšak propojenou společným dojmem introspekce a niternosti. Příznačně v souladu s celým názvem festivalu Nastevřeno se otevírají pomyslné dveře do vnitřního světa umělce. Na peronu nalezneme závěsnou instalaci Ekateriny Levtonovy, plně exponovaný intervenční počin Josefa Bartáka, intimní výpověď Marie Vránové a před budovou Moving Station na pletivu mostu Ivana Magora Jirouse velkoformátové fotografie Tomáše Hrůzy a fotografie Vojtěcha Brtnického dokumentující performance Manifest Tance.

Ekaterina Levtonova: instalace Physical
peron Moving Station / po celou dobu trvání festivalu
instalace Physical

V temné kobce na peronu najdeme dílo Physical od Ekateriny Levtonovy. Umělkyně je studentkou oboru scénografie ve Vídni. Její tvorba se primárně soustředí na ironii, osobní příběhy a detaily, které divákovi zprostředkovává skrze textil, struktury a materiály obecně. Autorka je v současné době na Erasmu na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Její dílo je do velké míry předurčeno osobní inklinací k organickému přístupu k tvorbě, řízeno spíše intuicí a pocitem, než předem předurčeným plánem, se zaměřením na haptickou a časosběrnou kvalitu jednotlivých počinů. Materiály i média, kterých užívá, mají vypravěčskou roli, přímo odkazují k samotné podstatě existence díla či motivaci, se kterou bylo přivedeno k životu, což do velké míry odkazuje na přístup získaný ze studia oboru scénografie. Vystavené dílo je performativní reakcí na digitální práci, pohrává si s myšlenkou prostoru, ve kterém máme možnost tvořit a pracovat, který byl během pandemie  kompletně transformován a minimalizován. Bylo sešito v ruce, kousek po kousku, pomalu, bolestivě a vytvoření celku zabralo velké množství času, čímž se autorka vyhraňuje k současné potřebě mít vše ihned.

Josef Barták
peron Moving Station / po celou dobu trvání festivalu
výtvarná performance

Dále na peronu nalezneme performativní dílo od mladého českého autora Josefa Bartáka. Autor je absolventem ateliéru sochy na FDU ZČU. Jeho dílo je v první řadě hrou. Hrou s prostorem i s divákem samým.
Skrz divokou barevnost a velkou škálu forem, které ve svém vyjadřování používá, nutí diváka k přímé konfrontaci s dílem. Nebojí se provokovat, využívá materiály, které nejsou tradičně spojované s galerijním prostorem, ale jejich přeskládáním z nich vytvoří něco nového, unikátního a nezvyklého, zároveň rád využívá kontrastu asociací, čímž vyvolává v přihlížejících nezvyklé, smíšené pocity a pnutí. Jeho dílo je do velké míry živelné a žádá si divákovu plnou pozornost.

Marie Vránová
peron Moving Station / po celou dobu trvání festivalu
videoart 

Posledním umělcem ke zhlédnutí na peronu je Marie Vránová. Její tvorba je postavená na konceptuálním způsobu myšlení, avšak s velkým citem pro jemnou estetiku, která je podmíněna jejím intimním a niterným přístupem k tvorbě, zároveň však je ale její tvorba silně ukotvená a sebevědomá, nebojí se diváka konfrontovat. Marie Vránová Studovala malbu II u Martina Mainera na Fakultě výtvarných umění při Vysokém učení technickém a Výtvarnou a vizuální tvorbu na Pedagogické fakultě při Masarykově univerzitě. Narodila se ve Zlíně a většinu života prožila na Jižní Moravě. Rodná krajina a kultura jsou jí inspirací v tvorbě zahrnující malbu, site-specific realizace a performance. V obrazech experimentuje s novými přírodními motivy a surreálnými situacemi. V letech 2013 – 2015 byla součástí umělecké dvojice Ateliér KIN, vedla Galerii KIN Jídelna v areálu továrny Koh-i-noor a.s. v Praze.
Od roku 2003 pravidelně vystavuje na skupinových i samostatných výstavách v České republice a zahraničí včetně skupinové výstavy V4 Exhibition v Belgii. Momentálně žije a pracuje ve Zlíně. Na peronu najdeme malý průřez autorčiným portfoliem.

Tomáš Hrůza
Most Ivana Magora Jirouse / po celou dobu trvání festivalu
velkoformátové fotografie

Na mostě Ivana Magora Jirouse nalezneme sérii velkoformátových fotografií Tomáše Hrůzy nesoucí název Příliš hlučná nahota, ve které autor zpracovává dojmy z kůrovcové kalamity postihující české lesy. Jak se mrtvé stromy odvážejí z našich lesů, mizí tak i místa naší paměti. Smrkový les představuje kolektivní paměť České republiky. Najdeme ho v pohádkách, mýtech, filmech. S jeho mizením se vytrácí příběh a tradiční pojetí zobrazování lesa typického zejména pro 19. a 20. století. Jedná se o tragédii, kterou jsme si sami způsobili, když jsme se rozhodli pojmout les jako místo pro “výrobu dřeva”. Toto tvrdé poznání ale může být i šancí, jak neblahou situaci zvrátit. Principy, na kterých je založeno citlivé lesní hospodaření, a zároveň udržení přirozeného lesa, už známe. Je tedy jen na nás, zda chceme nečinně zůstat obnažení před obnaženou krajinou, anebo se o ni “zasadíme” třeba novým stromem. Autor je absolventem oboru fotografie na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem a je jedním ze zakladatelů platformy Fotograf 07 a nezávislého kulturního rozcestníku ArtMap.

Součástí výstavy výtvarných děl na festivalu Nastevřeno jsou také fotografie Vojtěcha Brtnického, které akcentují Manifest Tance
a jejich příběh se dočteme přímo na mostě Ivana Magora Jirouse.


Kurátorkou výstavního prostoru Moving Station je Jana Jarošová.